Molekulární reaktivní motorky z červených krvinek připravil tým Daniely L. Wilson z nizozemské Radboud University. Vyšli ze špatně fungující červené krvinky, tzv. stomatocytu. Transport iontu přes jeho membránu neprobíhá, jak by měl. V důsledku toho se nafukuje nadbytkem vody, až dosáhne zvláštního tvaru s otevřenou dutinkou. Propracovaně pomocí působení vody a organických rozpouštědel měnili tvar stomatocytu, až se v jeho dutince zachytily z okolního roztoku katalyticky účinné nanočástice platiny. Souběžným chemickým působením pokryli jeho povrch hustě vlákénky z poly(N-isopropylakrylamidu). Tento polymer má zajímavou vlastnost. Za teploty pod 35 ^oC jeho vlákénka pevně trčí z povrchu krvinky ven. Stoupne-li teplota ještě více, změknou, zohýbají se, přilnou k membráně a vytvoří po celém povrchu krvinky nepropustnou vrstvu, která uzavře i dutinku. Je-li ve vnějším prostředí přítomen peroxid vodíku H₂O₂, v kontaktu s platinou se rozkládá. Unikající bublinky kyslíku O₂ tlačí krvinku opačným směrem než leží vývod dutinky. Za teploty nad 35 ^oC ji uzavře vrstva zkolabovaných vlákének z poly(N-isopropylakrylamidu), takže nedochází k rozkladu peroxidu, a pohon neběží. Řez stomatocytem se znázorněním celého procesu najdeme na obrázku. V horní části vidíme za teploty pod 35 ^oC vytrčená vlákénka z poly(N-isopropylakrylamidu). Peroxid vodíku H₂O₂ bez překážek proniká do dutinky, kde ho platinový katalyzátor Pt rozkládá. Uvolňující se kyslík O₂ vytváří bublinky, které unikají ven a tlačí buňku opačným směrem. V dolní části obrázku za teploty nad 35 ^oC zplihlá vlákénka polymeru uzavírají dutinku a neděje se nic.